Skoky na trampolíně - závodní sport

Sport, jenž vznikl v roce 1934, byl původně zamýšlen jako tréninkový doplněk pro astronauty či sportovce, jejichž hlavní specializací byly jiné sporty a disciplíny. Postupně ale skoky na trampolíně získaly vlastní popularitu a sportovci začali na trampolíně skládat akrobatické sestavy. V roce 1999 byl sport poprvé zařazen na program následujících olympijských her v roce 2000 v australském Sydney


V České republice se koná několik pravidelných závodů – Český, Juniorský a Žákovský pohár, Přebory oblastí a územně správních celků, Mistrovství ČR, Mistrovství ČR juniorů, Mistrovství ČR žactva, Mistrovství ČR družstev, Závod věkových skupin a další soutěže, kde síly poměřují i ti nejmenší. Výsledky našich nejlepších trampolinistů najdete na https://www.olympic.cz/sport/72--skoky-na-trampoline


Soutěže se skládají z kvalifikace a finále. V prvním (kvalifikačním) kole závodu se cvičí jedna povinná/první sestava, která musí zahrnovat speciální podmínky vydané Mezinárodní gymnastickou federací, a jedna volná sestava, ve které se známka za provedení připočítá ke známce za obtížnost. Do finále postupuje 8 nejlepších závodníků. Ve finále se skáče finálová sestava a body se zde počítají od nuly. Každá sestava obsahuje celkem 10 navzájem na sebe navazujících prvků z nohou na nohy, na záda, na břicho nebo do sedu, a to bez přerušení nebo přímých skoků. Sestava by měla být složena tak, aby ukázala rozmanitost prvků se saltovou rotací vpřed nebo vzad s vrutovou rotací nebo bez ní. Kvalifikovaní rozhodčí hodnotí složení sestavy (její obtížnost tzv. koeficient obtížnosti) a její provedení. Dále se do celkové známky počítá výška sestavy a to, jak se skokan "drží" na středu trampolíny. Tyto hodnoty měří speciální přístroj., 

Mimo kategorii jednotlivců existuje také kategorie synchronních dvojic tzv. synchrony. Dvojice skokanů – ve stejném dresu a každý na jedné trampolíně - musí předvést 10 shodných prvků s co nejlepší synchronností, tedy oba stejně resp. se stejným odrazem. Synchronnost sleduje speciální elektronické zařízení napojené na počítač. Celkovou známku zde tvoří známka za provedení, obtížnost, "cestování" a synchronnost. 

Soutěžit mohou i (3-4-členná) družsta, kdy každý člen družstva zacvičí 2 sestavy, počítá se vždy známka za 3 nejlepší povinné a 3 nejlepší volné sestavy, ta pak  určí finalisty, obvykle 5 družstev. Ve finále startují již jen 3 závodníci za družstvo, každy s jednou finálovou sestavou. Nejvyšší součet známek za finále znamená vítězství celého týmu.


Závodní trampolína je velká cca 3 x 5 m, k jejímž koncům se ještě přidávají tzv. záchytné stoly s pevnými molitany (když skokan nezvládne skok a dopadá mimo plachtu), takže dohromady nářadí zabere cca 3 x 8 m. Samotná skákací plocha je velká cca 2 x 4 m a plachta (síť) je v rámu napnuta 120 pružinami, které jsou zakryty ochrannými kryty. Kolem trampolíny vždy stojí 4 lidé a dávají záchranu skokanům, kteří se dostanou mimo plachtu. Dva zachránci po obou stranách trampolíny mohou mít záchrannou matraci, kterou případě potřeby skokanovi "hodí".


Z jakých prvků mohou trampolínisti skládat své „sestavy“? Základní, jednoduché prvky - přímý skok, skrčka, schylka, roznožka, sedy, lehy na břicho, na záda, salta vpřed i vzad – jednoduché, dvojné, trojné..., salta s vruty..., co se týče jmen skoků, např.

TUPLÁK - dvojné salto vzad

TROJÁK - trojné salto vzad

BARANI  - salto vpřed s půlvrutem

TWIST - salto vzad s vrutem

LETKA - ¾ salta vpřed

RUDOLF (Rudolph) - salto vpřed s jedním a půl vrutem. Je pojmenován po Davu Rudolphovi, který ho poprvé představil ve 20. letech.

RANDOLF (Randolph) - salto vpřed s 2½ vrutem

BABY RUDY - 1 a 1/4 salta vpřed ze zad s 1½ vrutem

a další. Skoky jsou totiž možné skočit v poloze rovně, skrčmo nebo schylmo.