Závodní skákání

V České republice se koná několik pravidelných závodů – Český a Žákovský pohár, Přebory oblastí a územně správních celků, Mistrovství a přebory ČR, Mistrovství ČR juniorů, Mistrovství ČR žactva, Mistrovství ČR družstev, Závod věkových skupin a další soutěže, kde síly poměřují i ti nejmenší.

Soutěží se ve 3 sestavách (povinná, volná a finálová) a každá z nich obsahuje celkem 10 navzájem na sebe navazujících rotačních prvků z nohou na nohy, na záda, na břicho nebo do sedu, a to bez přerušení nebo přímých skoků. Sestava by měla být složena tak, aby ukázala rozmanitost prvků se saltovou rotací vpřed nebo vzad s vrutovou rotací nebo bez ní. Kvalifikovaní rozhodčí hodnotí zvláště kontrolu (stabilitu) na trampolíně, složení sestavy a její provedení, udržení výšky, ale také její obtížnost (koeficient).

V prvním (kvalifikačním) kole závodu se cvičí jedna „povinná sestava“, která musí zahrnovat speciální podmínky vydané Mezinárodní gymnastickou federací, a jedna „volná sestava“, ve které se známka za provedení připočítá ke známce za obtížnost. Ve finále, kam postupuje zpravidla 10 nejlepších závodníků, se pak cvičí finálová volná sestava.

Soutěží se i v tzv. synchronních skocích, kde dvojice skokanů – ve stejném dresu a každý na jedné trampolíně - musí předvést 10 shodných prvků s co nejlepší synchronností, tedy oba stejně resp. se stejným odrazem, což sleduje i speciální elektronické zařízení napojené na počítač (například v případě neshody rozhodčích).

Soutěžit mohou i (3-4-členná) družsta, kdy každý člen družstva zacvičí 3 sestavy, ale jen výsledky 3 nejlepších pak určí vítězství celého týmu.

Na olympijských hrách soutěžící předvádí během programu také deset skoků, v nichž kombinují série trojných a dvojných salt s vruty. Skoky dosahují výšky až 7 metrů. V kvalifikaci předvádí 16 soutěžících sestavu s několika předepsanými prvky a do finále pak postupuje 8 nejlepších, kteří předvádějí volnou sestavu.

Co se týče vybavení - závodní trampolína je velká cca 3 x 5 m, k jejímž koncům se ještě přidávají tzv. záchytné stoly s pevnými molitany (když skokan nezvládne skok a dopadá mimo plachtu), takže dohromady nářadí zabere cca 3 x 8 m. Samotná skákací plocha je velká cca 2 x 4 m a plachta (síť) je v rámu napnuta 120 pružinami, které jsou zakryty ochrannými kryty. Kolem trampolíny vždy stojí 4 lidé a dávají záchranu skokanům, kteří se dostanou mimo plachtu.

Z jakých prvků mohou trampolínisti skládat své „sestavy“? Základní, jednoduché prvky - přímý skok, skrčka, schylka, roznožka, sedy, lehy na břicho, na záda, salta vpřed i vzad – jednoduché, dvojné, trojné..., salta s vruty..., co se týče jmen skoků, např.

TUPLÁK - dvojné salto vzad

TROJÁK - trojné salto vzad

BARAN  - salto vpřed s půlvrutem

TWIST - salto vzad s vrutem

LETKA - ¾ salta vpřed

RUDOLF (Rudolph) - salto vpřed s jedním a půl vrutem. Je pojmenován po Davu Rudolphovi, který ho poprvé představil ve 20. letech.

RANDOLF (Randolph) - salto vpřed s 2½ vrutem

BABY RUDY - 1 a 1/4 salta vpřed ze zad s 1½ vrutem

a další. Skoky jsou totiž možné skočit v poloze rovně, skrčmo nebo schylmo.