Protože se rodiče hlavně začínajících závodníků ptají, jak se vlastně hodnotí závodní sestava a z čeho se skládá výsledná známka, pokusím se to poněkud zjednodušeně vysvětlit

(tak prosím mezinárodní a národní rozhodčí, aby mi do textu neškrtali, některé detaily záměrně zjednodušuji nebo vynechávám :-)).
 

Každý (resp. většina) závodů se sestává ze dvou kvalifikačních sestav a z jedné finálové – pokud se závodník prvními dvěma sestavami kvalifikuje do finále.

Všechny závodní sestavy se skládají z celkem 10ti prvků.

U první/povinné sestavy rozhodčí ohodnotí provedení každého prvku samostatně a sice známkami 0-5 (je to podobné jako ve škole: 0 nejlepší, 5 nejhorší), 0 znamená žádnou srážku a tedy předpisově provedený prvek. V ideálním případě by mohl skokan za provedení bez chyb obdržet známku 10.

V praxi to znamená, že u každého prvku si rozhodčí poznamenají tzv. srážku, a tu odečtou v celkovém hodnocení od ideálního stavu.

Tedy:

prvek 1: srážka 4: hodnocení : 6

prvek 2: srážka 3: hodnocení : 7

atd až k desátému prvku, pokud je sestava dokončena až k desátému prvku

A aby se to nepletlo, všechno se to počítá v desetinách, tedy srážka 5 vlastně znamená odpočet 0,5 z jednoho bodu :-)

Nejhorší a nejlepší vyčíslení ze všech rozhodčích se škrtá a ze zbylých se stanoví průměr, který se vynásobí 2x. To je základ známky. (viz obrázek na konci textu)

K tomu se připočte hodnota tzv. ToF (ang. Time of flying) neboli výška skoku. Čím výše tedy závodník skáče, tím lepší čas má a tím je potom jeho výsledná známka vyšší.

Další hodnota, která vstupuje do hry, je tzv. „cestování“, v tabulce označeno jako HD (ang. Horizontal displacement). Jak se stanovuje?

Trampolína je pomyslně rozdělena na několik sektorů a podle toho, kam závodník při každém skoku dopadne, obdrží srážku v rozsahu 0-3, tedy skáče-li v ideálním případě celou sestavu „na křížku“, neobdrží žádnou srážku a k celkové známce za provedení se přičte známka 10.

Závodník může dále obdržet další srážku za tzv. Landing, tedy nejistotu při dopadu – klasické mávání rukama po dopadu, úkrok, jeden či dva nebo v nejhorším případě upadnutí či dotek na molitan.

Vrchní rozhodčí pak uděluje případnou penalizaci za např. překročení počtu 10ti prvků , nesoulad oblečení s řádem závodu, odsunutí začátku sestavy přes časový limit 1 minuta, apod.

Výsledná hodnota povinné sestavy je tedy dána hodnotou za provedení, hodnotou za cestování a hodnotou za výšku.

U volné sestavy k těmto třem hodnotám navíc přistupuje ještě známka za obtížnost. Každý prvek má jasně stanovenou hodnotu obtížnosti a celková hodnota obtížnosti je jednoduše součtem obtížnosti jednotlivých prvků. Např. Jednoduché salto je ohodnoceno hodnotou 0,5, je-li v poloze schylmo nebo rovně, pak je to hodnota 0,6. Jak se stanovuje hodnota salt a vrutů, to je na další kapitolu…

Kvalifikační hodnota je vždy součtem dvou sestav – povinné (první) a volné. Závodníci s nejvyšším součtem postupují do finále, podle počtu závodníků, ale obvykle celkem 8 závodníků.

Finále je vždy počítáno z nuly, takže i závodník, který se v kvalifikaci umístil na posledním místě, má šanci závod vyhrát.

Finálová sestava je hodnocena stejně jako volná, tedy součet hodnoty za provedení, cestování, výšky a obtížnosti.

Podle typu závodu se hodnocení provádí způsobem Element by element nebo způsobem celkového součtu. Nebudu zatím rozvíjet….

Tabulka zápisu sestavy a hodnocení – co vidí rozhodčí na sekretariátu ?

Výsledná známka u daného závodníka byla 47,485, což je součet: 15,5+14,385+9,5+8,1

Autor Petra P.