Jelikož celková známka za závodní sestavu se skládá z hodnocení provedení, obtížnosti, cestování a výšky skoku (v případě synchronních párů ještě synchronnosti), je celkem jasné, že celá rozhodčí porota je rozdělena na hodnocení těchto jednotlivých atributů.

Všemu šéfuje vrchní rozhodčí, který v první řadě povoluje závodníkovi zahájit sestavit, dohlíží na správnost rozhodování, udílí penalizace.

V porotě jsou rozdělené tyto funkce:

- rozhodčí provedení, maximální počet 6, minimální 2 (ale pouze na lokálních závodech), čím více tím samozřejmě lépe
- rozhodčí HD,ToF,Syn: dnes už bývá pouze jeden, protože všechny 3 hodnoty stanovuje počítač, který tento rozhodčí, tzv. čudlíkář, ovládá
-rozhodčí obtížnosti, tzv kofikář  ( a tady bych ráda poznamenala, že kofikář není ten rozhodčí, který během závodu vypije nejvíc kávy :-)), název je zkráceně z Coeficient of difficulty, obvykle bývají 2

Rozhodčí provedení hodnotí provedení každého jednotlivého prvku, za který udělují srážky a udílejí dodatečnou srážku za Landing (nejistotu při dopadu)

Rozhodčí HD, ToF, Syn spuští měření SW v počítači, který změří dobu letu, cestování po ploše trampolíny, v případě synchronního páru i synchronnost.

Rozhodčí obtížnosti u povinného sestavy posuzují, zda závodník provedl všechny závodem a závodní kartou předepsané prvky, u volné sestavy hodnotí také všechny prvky a současně stanovuje koeficient obtížnosti, který se potom připočte k celkové známce za sestavu.

Vrchní rozhodčí má v pravomoci udělit dodatečnou penalizaci např. za dopad na molitan, za překročení 10ti prvků v sestavě, za překročení doby 1 minuta na rozeskákání před zahájením sestavy, za nesoulad předepsaného oděvu apod.

A hlavně je vrchní rozhodčí odpovědný za výsledky celého závodu, tedy dodatečně přijímá (ne, úplatky rozhodně NE) námitky a protesty na pořadí a hodnocení ze stran trenérů jednotlivých závodníků.

autor Petra P.